wz

Osamocený balvan

Mezihorská stojí na porfyrické žule (granitu) staré asi 330 miliónů let. Žulová krajina je rozčleněna do kruhových struktur, uprostřed kterých vyčnívají tvrdé žulové pahorky, skalky nebo skupiny balvanů. Tato místa poskytovala nejlepší stavební kámen. Dřívější obyvatelé obdařili mnohé skalky jménem (např. Zwergensessel = Trpasličí stolička) nebo pověstí (např. sága o dřevěné panence). Skalka na snímku na mezi u jihovýchodního okraje Mezihorské je zbytkem tvrdého skalního jádra. Žula se odlučuje po téměř vodorovných, mírně zakřivených puklinách jako cibule. Pukliny vznikly odlehčením žuly po erozi velké mocnosti nadloží. Nejspodnější část balvanu je nejvíc erodovaná (stín při zemi). Vznikla větrnou abrazí, tzn. vítr unášel zrnka písku nad zemí a „otryskával“ jimi žulový balvan. To se dělo ve studených výkyvech čtvrtohor, kdy byla krajina skoro bez vegetace.

Dr. Petr Rojík